Život ve tmě [úvodní stránka]

Projekt Život ve tmě je v ČR bezesporu ojedinělý. Vznikl z iniciativy manželky primátora města Věry Novotné a aktivně funguje od listopadu 2007. Je koncipován tak, aby propojoval jednotlivé ZŠ v Olomouci, jejich ředitele, učitele – nositele vzdělání, rodiče žáků a nevidomé. Jeho koncepce se zaměřuje na žáky šestých tříd II. stupně, vždy jednu třídu do 30-ti žáků, kteří se na základě zkušeností osvědčili jako nejotevřenější a nejkomunikativnější. Každým dalším školním rokem se tak o problémech spojených se životem nevidomých dozví i žáci ročníků nižších, kteří do šestých tříd postoupí.

Besedy o problematice zrakově postižených se žáky základních, středních i vysokých škol, ať v Olomouci, nebo i v jiných městech našeho regionu, patří samozřejmě po léta k zavedené tradici. Konají se přímo na školách, anebo žáci a studenti škol navštěvují zařízení Tyflocentra (olomouckého centra pro nevidomé), aby se seznámili s okruhem problémů, kterými žijí lidé se zrakovým postižením, s kompenzačními pomůckami a službami, které jsou těmto lidem v odborných střediscích poskytovány. Tento projekt si získává popularitu mezi žáky rovněž proto, že hodinu moderuje sama manželka primátora a jí věkem blízká nevidomá paní Martina Brožová. Protože děti paní Novotné jsou téměř ve stejném věku jako žáci, které navštěvuje, je blízká věku jejich rodičů a sympatická znalostmi problému náctiletých dětí. Důvěra a otevřenost je základem každé hodiny a pocity v ní vyvolané mohou žáci zpětně sdělit oběma paním přes počítačové programy ICQ a SKYPE, což se stává ještě atraktivnějším. Mají tak i možnost položit dodatečně dotazy, které je při debatě nenapadly, nebo které se neodvážily položit.

Cílem projektu je rozšiřování povědomí o životě a potřebách zrakově postižených lidí v Olomouci. Mnoho z nás neví, jak k lidem se zrakovým postižením přistupovat, jak jim nejlépe nabídnout pomoc a právě prostřednictvím těchto setkání je možné, aby se takové věci postupně v naší společnosti stali samozřejmostí. Kdo jiný než my, zdraví lidé, prosperující firmy a mladá budoucí generace v Olomouci by měla prohloubit pozitivní vnímání lidí s handicapem. Pravidelně se setkávat a pomáhat lidem s handicapem je pro nás zdravé občany, prospěšné více, než pro lidi s postižením. Město Olomouc převzalo v roce 2005 ve Francii prestižní hlavní cenu "Exemplární aktivity evropského města" v mezinárodní soutěži APAJH Trophies za projekt Bezbariérová Olomouc. Ceny jsou udělovány pod patronací prezidenta J. Chiraca. Ale nestačí jen vytvořit lidem s handicapem ty nejlepší podmínky pro život v našem městě. Důležité je naučit zdravé občany Olomouce s lidmi s handicapem žít, pracovat a komunikovat tak, aby Olomouc byla opravdu dobrým místem pro život i pro ně.

Účast na projektu má všechny zainteresované spojit s cílem zapojit do problematiky nevidomých občanů Olomouce celé město. Nenásilnou formou oslovit všechny generace, mediální akademickou a podnikatelskou obec. Rovněž politiky zde působící, bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, což je důkazem ojedinělého spojení, podporujícího dobrou myšlenku lidského snažení.

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých uvádí, že v ČR je 150 – 200 tisíc nevidomých a slabozrakých lidí. Světová zdravotnická organizace uvádí 150 milionů lidí na celém světě s tím, že každých pět sekund oslepne jeden člověk. Zdravý člověk si neuvědomuje, že 70 až 90 % informací získává zrakem, řada lidí dá na první dojem. To nevidomí nemohou.

Během 60 minut se žáci seznámí s tím, jak se nevidomé děti učí na speciálních školách číst a psát, jestli mohou studovat a jak, ale také něco z historie péče o nevidomé a o fungování center, které jim pomáhají. V některých případech školu navštěvuje i manžel paní Martiny, rovněž nevidomý, Stanislav s vodícím psem, který je tím správným mostem mezi dětmi a manželi Brožovými, protože si děti ihned získá. Zajímavý je rozdílný pohled manžela, který se spoléhá na vodícího psa a Martiny, která se pohybuje pomocí bílé hole. Překvapivý bývá pro žáky i učitele fakt, že je rozdíl mezi psy vodícími a asistenčními. Žáci se seznámí s pomůckami, které nevidomí používají a sami si je vyzkouší. Představení se podáním ruky s nevidomou paní a nasazení simulačních brýlí, se kterými se děti snaží číst a pohybovat po třídě, odbourá počáteční ostych žáků, klást otevřené otázky. V debatě se po té dozví, jak nevidomí vaří, jak uklízí, perou, píší na počítači, vyzkouší si rozlišovač barev, hladinku i hry pro nevidomé, např. domino. Mají možnost číst v braillově písmu stolní kalendář nebo pozdrav, který jim paní Martina sama napíše na speciálním stroji. Nejčastěji se ptají, jak nevidomí nakupují, platí, cestují, zda chodí do kina, vybírají z bankomatu, jak vědí do které tramvaje nastoupit a zda existují např. internetové knihovny.

Vyučovací hodina probíhá v rámci rodinné nebo občanské výchovy vždy po dohodě s řediteli škol, dle jejich zájmu. Celkem 2 x týdně dle možností 2 vyučovací hodiny v úterý a pátek.

Odkazy na internetové stránky:

Martina Brožová (30 roků)

Martina Brožová

Jsem nevidomá od narození. Narodila jsem se v Mikulově na Jižní Moravě. Dětství jsem strávila v Mikulově. Mateřskou, základní i střední školu jsem navštěvovala v Brně. Vystudovala jsem střední školu internátní obor masér. Po té jsem se přihlásila na Pedagogickou fakultu v Olomouci obory český jazyk, občanská výchova a speciální pedagogika a ty jsem i vystudovala. Po studiu jsem rok pracovala v domě Sv. Cyrila a Metoděje ve Vlaštovičkách u Opavy jako odborná asistentka vedoucího domu (Speciální pedagog). Přihlásila jsem se však k dennímu doktorandskému studiu na katedře speciální pedagogiky v Olomouci. Ke studiu jsem byla přijata a úspěšně jsem je ukončila po čtyřech letech. Po té jsem asi půl roku hledala zaměstnání. Po tomto hledání jsme přijala místo v sociálně - právní poradně spolku Trend vozíčkářů, kde pracuji doposud.

Martina Brožová čtenářům

Věra Novotná (34 roků)

Věra Novotná

Věra Novotná se narodila 15. června 1974 v Ostrově. Po roce se s rodiči a starší sestrou přestěhovala na Moravu do Mariánského Údolí, kde absolvovala ZŠ. Následně vystudovala Střední průmyslovou školu strojnickou v Olomouci. Po maturitě pracovala v a.s. Mora Moravia a poté jako oblastní manažerka ODS, kde se seznámila se svým manželem Martinem. Ten v současné době zastává funkci primátora města Olomouce. Společně s ním vychovává tři dcery. S nejmladší Ludmilou je v současné době na rodičovské dovolené. Ve volném čase se snaží podporovat projekty sdružení vozíčkářů TREND a sdružení nevidomých TYFLO. Je autorkou projektu Život ve tmě, který pomáhá bourat bariéry mezi zdravými a nevidomými lidmi.

Reakce ředitelů škol

Napsali o nás

Olomoucký deník 26.4.2008

Olomoucký večerník 3.12.2007 (odkaz na článek)

05.11.2008 - (ČTK) - Kultura - střední Morava - str. 06

Benefiční koncert pomůže lidem s poruchou zraku

Olomouc - Benefičním koncertem ve středu 12. listopadu budou moci podpořit Olomoučané lidi trpící poruchou zraku. Koncert s názvem Bílé tóny má ve městě dlouhodobou tradici a letos se uskuteční popáté. Vystoupí na něm například Marta Kubišová a nevidomí hudebníci. Výtěžek půjde na pomůcky pro handicapované. Název koncertu připomíná noty v Braillově písmu - jsou to bílé body na bílém papíře.

„Výtěžek koncertu použijeme na rozšíření půjčovny kompenzačních pomůcek. Půjde například o digitální čtecí zařízení s hlasovým výstupem, které umožňuje čtení běžného textu. Zájem o tyto věci je velký. Výtěžek nám pomůže nakoupit tyto pomůcky nové, aby jich bylo více a mohli bychom uspokojit více zájemců z celého kraje,“ řekl Jan Příborský z olomouckého TyfloCentra. Pomůcky podle něj využívají nejen lidé, kteří žijí sami, ale i studující a handicapovaní ve svém zaměstnání. Koncert se uskuteční příští středu v sále Moravské filharmonie Reduta. Kromě Marty Kubišové s klavírním doprovodem Petra Maláska se mohou lidé těšit na cimbálovou muziku Hradišťan a na nevidomé hudebníky Radima Gorice, Daniela Sobotu a Pavla Vlčka. Koncert zaštítí například olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Olomoucké TyfloCentrum poskytuje pomoc zhruba 900 lidí z celého Olomouckého kraje. V Česku žije přibližně 10 tisíc těžce zrakově postižených lidí.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední Morava

MF DNES - Střední Morava, 26.4.2008

Žáci si vyzkoušeli, jaké to je, žít ve tmě

OLOMOUC Jak nevidomí píší na počítači, rozlišují barvy, vaří nebo uklízejí? To všechno si včera vyzkoušeli žáci 9. B olomoucké Základní školy Zeyerova. Díky besedě s nevidomou Martinou Brožovou se tak děti alespoň na chvíli mohli vcítit do nelehkého světa nevidomých a odpovědět si na otázky, které je zajímají. Beseda, již čtrnáctá v pořadí, se uskutečnila v rámci projektu Život ve tmě.

Olomoucký den

Olomouc - Narodí se nevidomé ženě nevidící dítě? Jak poznáte, jakými penězi platit nebo jakou má svetr barvu? To je jen několik ze zvídavých otázek žáků deváté třídy Základní školy Zeyerova v Olomouci, kam v pátek na besedu přišla nevidomá Martina Brožová.

„Hodně jsem zvažovala možnost besedování s dětmi, ale protože jsem dost komunikovala s různými bankami a úřady, tak jsem si uvědomila, že se často setkávám s neznalostí. Lidé nevědí, jak s námi komunikovat, co nám nabídnout, jak nás vést, jak pomáhat,“ říká nevidomá žena, která pracuje v olomouckém spolku Trend vozíčkářů a pokračuje:

„Byla to pro mě výzva, že by bylo fajn to zkusit a ukázat dětem, že jsme úplně normální. Že vaříme, jsme schopni vést si účty nebo chodit na poštu. Když tohle děti budou vědět, zmenší se šance neznalosti při jednání v jejich dospělosti. To bylo to, proč jsem do projektu šla,“ vysvětluje.

Spolu s manželkou primátora města Olomouce Věrou Novotnou, která s nápadem pořádání besed na školách přišla, připravují podobná setkání už od listopadu loňského roku. To včerejší bylo už čtrnácté.

„Děti se mě většinou ptají na čistě praktické věci, ale najdou se mezi nimi i hloubavější otázky, jako například jak se srovnávali moji rodiče s tím, že nevidím. Jak je těžké, když je malé dítě nevidomé a má se začít učit chodit, že se asi hodně bojí. Nebo se hodně děti ptají, jestli nevidomá žena porodí nevidomé dítě,“ vzpomíná na některé dotazy mladá žena, která se v listopadu stane maminkou.

Samotným žákům se beseda líbila a některým se i hodina zdála krátká.

„Myslím si, že je dobře, že se takovéhle besedy pořádají. Spíš bych je ale udělal víc pro veřejnost, aby i další lidé měli možnost, seznámit se s nevidomým člověkem. Překvapilo mě, že dokáže žít stejný život jako my. Sice ho má trochu ztíženější, ale dokáže se z života radovat,“ řekl pak po besedě patnáctiletý Patrik Bučík s tím, že setkání mohlo být i delší.

„Takováhle beseda je jako rada do života. Sama jsem se ale do situace, kdybych pomohla nevidomému, ještě nedostala. Myslím si, že to je proto, že je na ulici vůbec nezaregistruji. Protože mi přijdou jako úplně normální, obyčejní lidé,“ podotkla pak žákyně stejné třídy Lenka Hořejšová

Get Flash to see this player.

Get Flash to see this player.

Ke stažení

2008 Život ve tmě | Kontakty