Jak se chovat - Život ve tmě

nečekejte, že si o pomoc řekne sám, pro takového člověka je velmi těžké zahájit rozhovor, protože neví, zda mluví na muže či na ženu nebo na dítě či dospělého, takže zahajte rozhovor přirozeně vy
nejprve se představte
pokud poznáte paní Martinu, oslovte jí jménem, aby věděla, že pozdrav patří jí...
zeptejte se, zda si vaši pomoc přeje, to je podstatné. Nemůžete někoho chytit pod paží a beze slova ho převést na druhou stranu chodníku, když ten člověk ani neví, kdo jste a kam ho vedete. Může se potom špatně orientovat, nehledě na to, že třeba vůbec nechtěl převést, ale čekal tam třeba na autobus, že?
nabídněte nevidomému paži a on vás chytne nad loktem. Nezapomeňte ho upozornit na sestupování a vystupování na chodník. V dopravním prostředku se ho zeptejte, zda si chce sednout a bude-li jeho odpověď kladná, nemusíte ho u volného místa nijak postrkovat a tlačit a přemisťovat. Stačí mu položit ruku na opěradlo se slovním doprovodem. Posadí se sám.
pokud je tedy již nevidomý do vaší paže zavěšen, pohyb cítí automaticky a následuje vás. Není nutné říkat vlevo, vpravo apod. Při procházení dveřmi nebo zúženým prostorem jděte vždy první a paži, za kterou se nevidomý drží, natáhněte dozadu tak, aby mohl kráčet za vámi.
a na závěr našeho minikurzu: snažte se vyhýbat slovům „tady“ nebo „tam“. Jsou to slova matoucí a nevidomému nepomohou…naopak se nemusíte vyhýbat spojení „viděl jste?“ zrakově postiženým lidem to přijde normální a navíc oni to mohou vidět jinak, třeba slyšet v rádiu a tak.
pokud sedíte s nevidomým v jedné místnosti a potřebujete se vzdálit, tak mu to řekněte, nemusel by si toho všimnout a povídal by ke čtyřem stěnám.
a ještě jedna důležitá věc. Potkáte-li nevidomého člověka s průvodcem, třeba mě s paní Martinou, nekomunikujte s ní přes průvodce, ale přímo

Napadnou-li Vás nějaké otázky, pište nám na tyto kontakty:

Věra Novotná – ICQ : 359522400
Martina Brožová – SKYPE : martina_botosova